"S..te na ladění, irský kapely hrajou taky falešně..."

Pravil náš kamarád Láďa P., muzikant a poradce naší kapely, když kdysi tvrdil, že hrajeme na půl plynu a máme potenciál nahrnout to do publika mnohem důrazněji. Něco na tom je, stejně jako když mi řekl k jedné písničce, do níž jsem marně hledal styl: "Bouchej v refrénu do tý kytary, jako když to moc neumíš". A bylo to přesně ono...

A ještě jedna historka s radou, tentokrát s "radou": po večeru k poctě Sv. Patrika jsme byli spolu s hojným publikem naladěni všichni poněkud duchovně, na překladu Patrikova Vyznání jsem strávil dost hodin, rané irské křesťanství mne, "pokorného ateistu", jak se nazývám, poměrně pohltilo. Návštěvníci chodili a projevovali souznění a radost z večera, až přišel starší pán... Čekal jsem něco v uvedeném duchu, leč za pýchu, smrtelný to hřích, jsem byl tvrdě sražen do prachu. Vyslechl jsem totiž toto: "Máte na kytaře vidět otisky prstů, v osvětlení to dost ruší. Měl byste si ji otřít. Chce to příště lněný klůcek nebo kousek flanelu..." Duchovno bylo pryč a já, konsternován, odvětil ne zrovna vlídně: "Jo, já si ji příště votřu." A šel jsem na zcela přízemního panáka.

A do třetice několik mouder starých Irů, protože právě oni ctili magii trojic - triád (překlad D. Samek): 

Tři nejhorší úsměvy: úsměv vlny, úsměv běhny, úsměv útočného psa. 

Tři věci ničí moudrost: nevědomost, nepochopení, zapomnětlivost. 

Tři příznaky důstojenství člověka: krásná podoba, ušlechtilost, výmluvnost. 

Tři období, ve kterých zešílí svět: čas obcházení smrti, válečná záplava, uvolnění smluv. 

Tři dokonalé skály podpírají soudnictví celého světa: básník, písmeno, přirozenost. 

Tři jámy, jejichž dno není známo: chřtán vládce, chřtán církve, chřtán privilegovaného básníka.