Donegal Danny

1. Když vešel ten muž, každej ztichnul hned a díval se, jak jde dál,

šest stop, palců pár, promočenej plášť, s tuláckým vakem tiše stál,

pak přistoupil k pultu, dal si drink, oheň mu ozářil tvář,

ta noc byla zlá, každej spěchal tam, kde viděl, či tušil ohně zář.

Ref.:

Teď tu s vámi jsem, dávní přátelé, tak rád jsem s vámi žil,

znovu s vámi jsem a říkám vám adieu, když Donegal Danny tu sám jen zbyl,

když Donegal Danny tu zbyl.

2. "Příběh já chtěl bych vyprávět," řekl, když obrátil k nám líc,

"jak z námořníka se tulák stal, co nemůže moře vidět víc.

Já rybář byl poblíž Killybegs, tam každej mě dodnes dobře zná,

ale kruté je moře a já měl jsem pech, na souši skončí cesta má."

Ref.

3. Když vypluli jsme z Killybegs, vítr hnal nás i déšť,

kdo však rybářem chtěl být zván, říkal si v duchu "ale nešť!"

Vždyť my máme svou práci na moři, vyplouváme už tolik dní,

nikdy bych si však nemyslel, že dnes je to cesta poslední

Ref.

4. Pak vítr náš člun zahnal pryč, vzdálil se nám spásný břeh,

marný jsme zápas sváděli, docházel pomalu nám dech,

na útes náraz přišel pak, ke dnu šel člun i přátel pár,

od těch dob moře proklínám, život už pro mě není dar.

5. Věřím dnes už jen nohám svým a bráním se vzpomínkám

na strašnou noc, která vinu má, že bez přátel jsem tu zůstal sám.

Když příboj do skal naráží a déšť smývá z tváře prach,

ve větru slyším nářek všech mužů, co utonuli v tmách.

2x Ref.