Jak se chovat k vílám a skřítkům

Výňatky ze scénáře k představení věnovanému některým z bytostí irského zásvětí.

Up the airy mountain,
Down the rushy glen,
We daren't go a-hunting
For fear of little men;
Wee folk, good folk,
Trooping all together;
Green jacket, red cap,
And white owl's feather!
Tak začíná báseň Williama Alinghama o zásvětních bytostech - volně přeloženo tam nahoře v horách, dole v strmých údolích zdráháme se lovit ze strachu z malých lidí... Tento malý lid chodí pospolu, zelený kabát, červenou čapku a bílé soví pero... Irské víly nejsou ani tak bájeslovné bytosti vilných mravů, které nemají téměř pas, takže nemohou téměř vycestovat, jak říká J. Suchý, spíše jsou to bytosti malé a okřídlené. Příběhy o vílách a podobných bytostech jsou staré jako žádné jiné. Stalo se vám někdy, že jste jakoby koutkem oka něco zahlédli? Něco, co se jakoby mihlo na okraji zorného pole, ale nejste si jisti, co to bylo. Někdy vám k tomu proběhne hlavou i ozvěna neznámé prastaré hudby. Možná jste se právě setkali s vílou.

Víly jsou známé svými magickými schopnostmi a jsou velmi rozverné. Někdy na sebe berou zvířecí podobu. Rády žertují, obvykle milují tanec a zpěv. Ne vždy však může setkání s nimi skončit dobře. Je mnoho různých typů vil. Dryády jsou lesní víly stromů, sylfy jsou vzdušné víly, které jsou průhledné a obklopené září. Undiny jsou vodní víly. Obvykle žijí v lesních studánkách a pramenech a vodopádech. Zahradní víly můžete najít mezi květinami, jak tančí oděny vzdušným šatem s průhlednými křídly. Za úsvitu žehnají světu. Skalní víly bývají velmi moudré. Víly ohně mají schopnost tvořit a ničit. Leanhaun Shee je víla, která vyhledává lásku smrtelníka. Je to galská múza, protože dává inspiraci těm, které pronásleduje. Galští básníci umírají mladí, protože Leanhaun Shee je nepokojný a zlý přízrak, který je nenechá dlouho žít pozemský život.

Když chcete přivábit víly k svému obydlí, měli byste obětovat trochu jídla. Tím vzbudíte jejich důvěru. Zkuste koláčky, cukroví, zázvorové pečivo. Víly milují zahrady, takže oběti nechte tam, v misce nebo košíku. Také je pomohou přivábit kvetoucí růže, zvonky nebo tymián. Nečekejte, že jídlo zmizí, protože víly fyzicky nejedí. Víly jsou schopné brát si z obětí energii. Ovšem pokud půjde kolem zvíře a oběť sní, je to dobré znamení. Nezahánějte je. Může to být víla, která si ve zvířecí podobě přišla pro dárek. Víly mají velkou moc a nepřehlédnou, kdy a pro koho ji mohou použít. Znají mnoho z magie a kouzel, když vzbudíte jejich důvěru, mohou vám pomoci. Většinou nenávidí milostná zaklínadla a v těchto věcech vám nepomohou. Rády však použijí kouzla, která prospějí přírodě a druhým lidem. Poděkujte vílám, když je vše hotovo, ale dejte jim také dárek. Před prostým poděkováním dávají přednost jídlu a cetkám.

V Irsku jí říkají Bean-sidhe [bánší]. Komu, ptáte se? Přízračné a tajuplné dámě oděné v bílém, jejíž nářek věští smrt těm, kteří jej zaslechnou. Podle jedné legendy patří bánší vždy k jedné rodině. Smrt však v keltské tradici není něčím, čeho by se měl člověk bát. Měla se spíš oslavovat, protože podle keltských tradic člověk přecházel plynule z pozemského života do zásvětí, aby se posléze znovu zrodil. Takový keltský bojovník by s vámi neztrácel čas diskusí o zásvětí; usekl by vám hlavu a věděl, že v tu ránu máte jasno.

Leprikón je ve vílí říši ševcem. Neustále spravuje boty... vlastně botu, leprikóna nikdy nikdo neviděl s dvěma botami! Už jeho samotné jméno prý pochází z irského výrazu přeložitelného jako "švec jedné boty". Leprikón je samotář, který se dokáže tak zabrat do práce, že nevnímá své okolí. A tehdy je šance jej chytit. Každý leprikón má totiž zlatý poklad, kterého se musí vzdát, pokud... ... pokud se mu nepodaří obelstít toho, kdo jej chytil. A protože leprikón je mazaný jako liška, obvykle se mu to povede. Naštěstí. Nalezený poklad stejně málokdy přináší štěstí.

Sami Irové se nemohou dohodnout, zda někteří další skřítkové jsou samostatnými druhy, nebo se jedná pouze o leprikóna v jiné situaci. Cluricaun se opíjí ve sklepích a někdo tvrdí, že je to jen leprikón na tahu. Na severu Irska je prý téměř neznámý. Far Darrig nosí červený kabát a čepici a baví se strašením, jeho kanadské žertíky jsou prý dosti příšerné.

Púca se zjevuje většinou ve zvířecí podobě - jako kůň, býk, kozel, vůbec jeho jméno je od kozla odvozeno. Někteří jej pokládají za předka Shakespearova Puka. Je samotářský, žije na osamělých kopcích nebo ve zříceninách. V irském Leinsteru existuje pověst o obrovském strašlivém koni, který se zjevoval v listopadu (pravděpodobně o Samhainu), promlouval lidským hlasem, odpovídal na otázky a věštil události do příštího listopadu. Lidé mu nosili obětiny, čemuž učinil konec až příchod Sv. Patrika a jeho kněžích. Poměrně odpudivým a děsivým přízrakem je dullahan, který bývá někdy pokládán za jednu z podob púky. Posuďte sami. Divoký, černě oděný jezdec sedí na tmavém frkajícím koni s bičem z lidské páteře, projíždí krajem a v ruce drží svou vlastní - hlavu... Potkat jej věstí většinou něčí smrt. Jeden sběratel pohádek ze severoirského hrabství Down vyprávěl, že potkal dullahana, a ten volal jakési jméno. Později na tom místě zahynul při autonehodě mladík, jehož jméno dullahan volal. Dullahanova hlava prý připomíná zvětralé těsto, nebo plísňový sýr a světélkuje jako by byla v rozkladu. Hlava je obdařena nadpřirozeným zrakem a vidí na ohromnou vzdálenost. Díky své oddělenosti od těla má omezené schopnosti řeči a na každé cestě smí promluvit pouze jednou. Dullahan slídí kolem obydlí umírajících osob, pokud jej někdo pozoruje z okna, oslepne na jedno oko, popř. mu dullahan chrstne do tváře nádobu plnou krve. Dullahan je vtělením smrti podobně jako bánší, ale není vázán k jedné rodině. Jeho původ sahá snad do předkřesťanských dob a vztahuje se k jakémusi místnímu božstvu, které žádalo lidské oběti.

Irský básník Yeats napsal: "Je daleko snazší být rozumný ve městech než na mnoha venkovských místech, o kterých bych vám mohl vyprávět. Když člověk za večera kráčí po těch šedých cestách, kolem voňavých černých bezů u bílých chalup a dívá se na vzdálená horstva a oblaka, jež se kupí nad jeho hlavou, lehce odhalí za průhledným pavučinovým závojem smyslů ona stvoření, skřítky..."
Přejeme vám dostatek nerozumu...