Příběh Taliesinův

Úryvek z textu, jehož části se objevily v několika pořadech s písničkami skupiny Klobouk dolů.

Na počátku nebylo nic; ani čas, ani prostor, ani nahoře nebo dole, žádné světlo ani tma, jen Celi, Stvořitel. Byl tím, co vyrůstá z kořenů všeho bytí, tím, co zůstává jako sémě uprostřed nicoty. Tomuto semeni dali staří tři jména: Celi, Stvořitel, protože z něho vše pochází; Druid, což znamená Znalec Pravdy; a Awen, Plynoucí Duch Inspirace.

Tehdy duch Celi uvedl v pohyb prázdnotu a tak byl stvořen první mezi jsoucími; Afagddu, jehož podstatou byla Temnota. Temnota nahoře byla prázdnotou nebe a temnota dole byla hlubinou uprostřed oceánu. Pak Celi stvořil dva hady, kteří se vynořili z temnoty Afagddu. Had stvořený ve vzdušné výšce byl Tegid Foel, a jeho tělo se třpytilo mnoha barvami, a ten, který byl stvořen v hlubině oceánu, byla Ceridwen, blyštící se jako světlo měsíce v temnotě.

Tegid klesal z výšin na opeřených křídlech a Ceridwen stoupala z hloubi a na křižovatce vzduchu a vod se potkali a tančili spolu spirálový tanec. Tančili rychle, nebylo snadné říci, jakého tvaru nabývají a v čase se zdáli být všemi tvory, kteří obývali zemi, moře i nebe.

..........................

Postava Taliesina, nejprvnějšího z bardů britských ostrovů, je kombinací historie a mýtu. Taliesin žije v představách jako dvorní bard bojovného krále severní Británie, přednáší silné verše o bitvách proti anglosaským nájezdníkům v průběhu bouřlivého 6. století. Pak jeho obraz zahaluje šerosvit, který ukazuje Taliesina jako zkoumatele zásvětí, jako druida plujícího křesťanskou zemí, v níž duch pohanství vyvolává příšerné stíny. A pak se obraz mění ještě jednou a druid-bard se objevuje jako polobůh, syn pohanské bohyně Ceridwen, hrozivé, podoby měnící čarodějky, kterou středověcí britští bardové považovali za svoji pramáti a patronku. Skrze tuto trojjedinost své podoby se Taliesin jeví jako jedna z nejzáhadnějších postav britské bardské tradice.

..........................

Ceridwen a Tegid prožili mnoho životů na tváři Země, byli labutí a rackem, liškou a bažantem, zajícem a ohařem, jezevcem a medvědem. A vyzkoušeli každý z těchto životů, takže dosáhli veliké moudrosti.

Čas ubíhal, krajiny na Zemi se proměňovaly, dokud nenabyly přítomné podoby, včetně požehnaných ostrovů společně známých jako Prettanské ostrovy, to podle Prettanů, Pomalovaných lidí, kteří tam žili. Tegid Foel a Ceridwen s nimi žili ve vesnici uprostřed širokého údolí a Ceridwen tu byla vědmou. Tam se jim narodila dcera jménem Creirwy, nejkrásnější panna, která na světě žila. A její matka jí dala úkol opatrovat pramen, který dával vodu vesnici. Každý večer, předtím než padla noc, bylo Creirwiným úkolem zakrýt pramen víkem, aby duch, který žil v prameni, nemohl zaplavit a zničit vesnici. Mnoho let plnila svoji povinnost bez chyby, ale jednoho večera se zdržela vinou milence a pramen zůstal nezakryt. Během noci vytryskla z pramene voda, valila se údolím a nic nemohlo zastavit tu povodeň. Kromě jednoho všichni utonuli.

Tím jediným zachráněným byl starý bard, jemuž se v noci zdálo, že k němu přiletěl kormorán a řekl mu, aby vstal a vystoupil nad údolí. A když přišlo ráno, bard usedl na roh jezera, které tu bylo místo údolí. A jezero vzniklé té noci dostalo jméno Llyn Tegid. Bard pohlédl přes vody a viděl, že nic povodeň nepřežilo, zachránila se jediná věc a tou byla jeho harfa. A tak složil píseň, která vypráví tento příběh. A jak starý bard začal skládat svoji píseň, slyšel za sebou zvuk křídel, obrátil se a spatřil černou siluetu. A to byl ptačí duch syna Ceridwen. Byl tak ohyzdný, že mu obyvatelé vesnice říkali Afagddu. Nyní Ceridwen, jeho matka, myslela, že její syn nebyl nejspíš puštěn mezi urozené muže z důvodu své ošklivosti, ledaže by byl vznešený nějakými svými přednostmi nebo znalostmi. Neboť to bylo v počátcích Artušovy doby a Kruhového stolu.

Tak rozhodla v souladu s učenými knihami uvařit pro svého syna Kotel Inspirace a Vědění Awen, který jej měl vybavit znalostmi tajemství budoucího světa.

Začala tedy vařit Kotel, který neměl ustat ve varu rok a den, dokud tři požehnané kapky neobdržely zvláštní milost Inspirace. Pověřila svého služebníka Gwiona Bacha mícháním Kotle. A ona sama sbírala denně všechny byliny udržující krásu. A jeden den blízko konce roku, jak Ceridwen sbírala byliny a prováděla zaříkávání, stalo se, že tři kapky zázračného lektvaru vystříkly z kotle a dopadly na palec Gwiona Bacha. Protože to pálilo, vstrčil chlapec svůj palec do úst a tak se do jeho úst okamžitě dostaly zázračné kapky. Okamžitě mohl předvídat, co se stane v budoucnosti a uvědomil si, že bude muset čelit nástrahám Ceridwen. Ve velikém strachu uprchl. A Kotel pukl ve dví, protože všechen lektvar kromě oněch tří kapek byl jedovatý.

Pak Ceridwen se dala v let
a Gwion ze všech sil
se proměněný v zajíce
na útěk obrátil
Však fena se z ní stala hned
rychlá jak dravý proud
tři měsíce mu trvalo
než mohl spočinout
Kolem kolem točí čas
roční doby mění
pálí vítr slunce mráz
věčně bez umdlení.
Gwion pak k řece uprchl
a lososem teď byl
Ceridwen v nové podobě
však skoro nestačil
Tu v moři stal se střízlíkem
a vzlétl v povětří
v tom z Ceridwen se jestřáb stal
ten kořist nešetří
Kolem kolem točí čas
roční doby mění
pálí vítr slunce mráz
věčně bez umdlení.
Vrhnout se chtěla na něho
by jeho život zhas
tu na mlatě zřel pšenici
co opustila klas
Ona co černá slepice
jej rychle hledala
Když pravé zrno nalezla
naděj mu nedala
Kolem kolem točí čas
roční doby mění
pálí vítr slunce mráz
věčně bez umdlení.
Takto byl Gwion pohlcen
a v jejím lůně zrál
měsíců devět božský plod
než zázrak ten se stal
Překrásné dítě zrodilo
se s čelem zářícím
z jejího srdce nenávist
zmizela jako dým.

A tak byl zrozen Taliesin, čaroděj, věštec a bard...

(Z angličtiny přeložil a přebásnil J. Gruber)