Přízračný lid (The Folk of the Air)

Wiliam Butler Yeats (překlad Josef Gruber)

O´Driscoll svou písní zved
kachnu a kačera
ze sítí, jež se zaplétá
kolem jezera.

A pojednou, když v rákosí
potemněl denní jas,
jak ve snu Bridget nevěsty
zřel havraní vlas.

I slyšel, když tak pěl a snil,
jako by pištec hrál,
tón nikdy více neplakal,
aniž se více smál.

A viděl dívky s mladíky,
jak tančí každý z nich,
svou Bridget mezi nimi zřel,
ve tváři pláč i smích.

Vír tance jej pak uchvátil,
zněl sladce čísi hlas,
mladík mu rudé víno dal,
bílý chléb dívka zas.

Však Bridget jej hned za rukáv
z veselí táhne pryč
k staříkům; v karty znají hrát
jako by švihal bič.

Chléb s vínem moh být osudným,
byl přízraků to kvas,
však seděl, hrál a v duchu zřel
jen havraní vlas.

S křepkými těmi staříky
hrál, nepocítil strach,
dokud však s Bridget nevěstou
kdos z kola neuplách.

Pryč na rukou ji unášel
hoch nejhezčí v ten čas,
kol šíje, prsou, paží vlál
mu havraní ten vlas.

O´Driscoll skokem z trávy vstal
a listem mrštil v dál,
jako dým dívky, staříci
zmizeli, sám tu stál.

Nyní znal přízračný ten lid
a srdce sevřel děs,
hnán hlasem plaček domů spěl,
na prahu k zemi kles.

Z výšin mu vítr přivál zvuk,
jako by pištec hrál,
tón nikdy více neplakal,
aniž se více smál.