Sick Note

Můj milý šéfe, píšu vám, jak špatně na tom jsem,

a při pohledu na mě zmizí z tváře úsměv všem,

mám tělo samou modřinu, ksicht patří do hrobu,

snad pochopíte teď, že v práci fakt být nemohu.

Já ve čtrnáctým patře cihly očistit jsem měl

a potom z týhle vejšky dolů házet jsem je chtěl,

však předák řek, že prej jsem blb a pak mi poručil,

že po žebřících snášet mám je ve svý náruči.

Páč by to dlouho trvalo, já fištrón ukázal,

když na laně jsem zvedl sud a dole uvázal,

však ve spěchu jsem přehlíd to, co rozum teď mi dá,

že ten sud plnej cihel bude těžší nežli já.

Když jsem pak lano odvázal, sud dolů padl hned,

já lano pustit nestačil a z vejšky viděl svět,

když na další si vzpomenu, mě bolí každej úd,

já vpůli cesty vzhůru potkal ten posranej sud.

Sud přerazil mi rameno a padal jako blesk,

já rychlejc nežli raketa do kladky hlavou plesk.

Jak byl jsem v šoku, zatím sud o čtrnáct pater níž

půlku cihel ztratil, a tím klesla jeho tíž.

Teď když ty cihly vypadly, sud náhle lehčí byl,

já hravě jsem ho převážil a dolů zamířil,

lano jsem pevně svíral a svý zkáze padal vstříc,

když na cihly jsem dopad, bolet nemohlo to víc.

Já myslel, že už chvíli nejhorší mám za sebou,

však nepočítal jsem s rezavou starou nádobou,

dno sudu prasklo, zbytek cihel na mě dopadl,

já pustil provaz, když jsem beznaději propadl.

Pak sud se dolů řítil, já se díval s úděsem,

jak přímo na mě padá, skrz dno nebe viděl jsem.

Mý tři žebra jsou v háji a mám zlomenou nohu,

snad pochopil jste teď, že v práci fakt být nemohu.