Tři básně irských autorů

OTEC (Athair)

Nuala Ní Dhomhnaill (z anglické verze přel. J. Gruber)

Dnes už nevím,
jestli bylo ráno,
či odpoledne,
kdy stál v brance
s hlavou pokrytou
černým kloboukem.
Nevím, zda zima přicházela,
nebo se chystala k odchodu,
ani je-li má vzpomínka
skutečností,
nebo snovou vidinou,
co mi utkvěla v hlavě,
ať je to cokoli, kolem byl
chlad, chlad, chlad, chlad.
Stíny byly temné, dlouhé,
slunce bílé
a on nás opustil,
protože potom už tam nebyl.
Mně byly dva,
když se to stalo,
nebo tři nanejvýš
a vím jenom,
že si pamatuji,
jak otec opustil domov
v jednom únorovém ránu
nebo v podzimním odpoledni...

Dopisy

Eileen Carney Hulme

Žasnu,
žes uchoval ty dopisy,
tence pavoučí a rozmazané
už, jako dávné dny
jen scvrkle mizící
Pamatuji exploze slunečního svitu,
které inspirovaly
křídla tvých slov,
ducha vesmírů
Vidím nás jako tehdy -
- nádherná letní noc,
kaligrafie hvězd,
planoucí indiánský oheň
a žasnu,
žes uchoval ty dopisy

Spike Milligan

Zrozen jako řvoucí ubožáček do tohoto světa
žiju.
Pracovní terapií mezi zrozením a smrtí.
Čím jsem byl předtím?
Čím budu pak?
Čím jsem teď?
Drsná odpověď v žertující mysli
nezodpovědného Boha.
Nehodlám se ohnout a plazit
až zemřu. Pokud řekne, že mých hříchů jsou myriády,
zeptám se ho, proč mě stvořil tak nedokonalého.
On řekne: Má dláta byla tupá
a já na to: Tak proč jsi nás dělal tolik? 

"Moje kytara je tak krásná, že si někdy přeju, abych na ni uměl hrát." (Leonard Cohen)
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky